Mgr. Denisa Horká

Pocházím z umělecké rodiny. Babička působila jako operní pěvkyně v Národním divadle, dědeček pak jako kreslíř. Od dětství jsem byla vedena uměleckým směrem, pomalu nebyl měsíc, abych se svou maminkou nebyla v divadle na opeře nebo baletu. Navštěvovala jsem hodiny klavíru, flétny, docházela do sboru Radost pod vedením prof. Součkové, závodně jsem tančila.

Můj pedagogický zájem nasměroval osud. Vyrůstala jsem s mentálně handicapovanou sestrou, které jsem v dospělosti byla opatrovnicí. Kvůli této zkušenosti jsem od dětství inklinovala k pedagogice, k dobročinné činnosti. Vystudovala jsem speciální pedagogiku – obor management speciálních zařízení a následně magisterské studium učitelství pro 1. stupeň ZŠ. Začala jsem učit ve speciální škole u dětí s handicapem, působila jsem ve škole při FN Motol, kde jsem také spolupracovala s Dobrovolnickým centrem a vedla canisterapii se psy a felinoterapii s kočkami, arteterapii na oddělení dětské onkologie, psychiatrie a LDN. Učila jsem na ZŠ s rozšířenou výukou výtvarné a hudební výchovy. Řadu let jsem se věnovala pedagogice na ZŠ se ZUŠ. Zkušenosti s výchovou mých tří dcer mi otevřely další pedagogické obzory a podpořily mé pedagogicko-osobnostní zrání.

Ráda bych dopřála všem dětem to nejlepší vzdělání, aby je studium naplňovalo a bavilo. Do školy nebo umělecké školy se těšily s nadšením a touhou po objevování nového. Na druhé straně bych to samé přála pedagogům, aby nikdy nevyhořeli, a přes veškerá úskalí, která tato náročná, ale krásná práce obnáší, věřili, že jejich práce má obrovský smysl, pracovali s dětmi trpělivě, s radostí, chutí, vesele, a hlavně se srdcem na dlani!

Řídím se mottem: Dum spiro spero. – Dokud dýchám, doufám.

Vaše Denisa