Martin Vošvrda

Když jsem byl malý kluk, pediatr mi naordinoval na mé dechové potíže hru na dechový nástroj. Tak se stalo, že ačkoli jsem nepocházel z hudebního podhoubí, rodiče mi sehnali flétnu a paní učitelka mě tenkrát tak podnítila, že jsem záhy začal sám od sebe hudbou trávit dlouhé hodiny každý den. Hrával jsem jako dítě v přírodě nebo jen tak. A tehdy mě opakovaně překvapilo, že hudba není jen krásná sama o sobě, ale že dokáže náhodného posluchače přivést na jiné myšlenky, dojmout nebo jinak obohatit.

Flétna mě pak doprovázela několik let v ZUŠ, kde jsem se věnoval například komorní hře, nicméně mám také absolutorium ze ZUŠ na trubku a hrával jsem i v pohřební kapele.

Klavíru jsem se také věnoval od dětství, ale opravdu velmi intenzivně jsem se na něj zaměřil během střední školy, což se později ukázalo jako ta nejlepší průprava před maturitou ze hry na varhany na konzervatoři v Teplicích.

V současnosti hraji pravidelně v chrámech v Kutné Hoře. V posledních mnoha letech jste mě také mohli slyšet hrát na varhany v okolí Ondřejova nebo Sázavy na koncertech, svatbách, pohřbech nebo mších.